Úvod do Bhagavadgíty – 5. část

Jelikož Bůh (ādi-puruṣa) a Božská energie (ādi-śakti) jsou jedno věčné a nedělitelné Absolutno, které my lidé nazýváme souhrnně Bůh, je tedy logické, že láska ve své ryzí ontologické podstatě je Bůh. Ve všech pravých spirituálních procesech je tato energie výchozím bodem, cestou i cílem. Výchozí bod se nazývá v sanskrtu śraddhā, což se volně překládá jako víra, důvěra, upřímnost, touha a sklon srdce. Cesta se v sanskrtu nazývá bhakti, jenž se volně překládá jako projev oddanosti, úcty a lásky. Bhakti je vibrace srdce a vědomá kultivace této vibrace. Cíl se nazývá prema, neboli ryzí božská láska ve své nejčistší možné podobě. Śraddhā reprezentuje počátek, naše rozhodnutí a odhodlání. Bhakti je mezi počátkem a cílem, je našim procesem práce s myslí a srdcem. Prema je cíl, je to dosažení božského vědomí.

Ve vztahu k našim čakrám – energetickým centrům našeho těla je śraddhā semínko, podstava a základ, které reprezentují první tři čakry. Bhakti je kultivací a pěstováním božské rostliny, což reprezentuje čtvrtá čakra. Prema je pupen, květ a plod božského lotosu našeho vědomí, tedy patá, šestá a sedmá čakra.