Doba čtení: 8 minut

Namaste, dobrý den,

zdravím srdečně všechny čtenáře tradiční ayurvédy a s přáním všeho dobrého uvádím další část studia Bhagavadgíty.

Od této chvíle se postupně zaměříme na analýzu védských písem a jaké postavení a význam vzhledem k této staroindické duchovní tradici Gíta zaujímá. Provedeme rozbor sanskrtských názvů a pojmů, nastíníme historické hypotézy a na závěr představím své vlastní pochopení spojení Bhagavadgíty s jógou a ajurvédou.

Omlouvám se předem, že následující pasáže budou poněkud akademicky a intelektuálně zaměřené, nicméně to osobně vnímám jako nezbytný předpoklad k hlubšímu studiu Gíty. Je mi zřejmé, že většina z vás se chce čtením těchto článků inspirovat a povzbudit v této zvláštní době či uhasit žízeň vaší přirozené zvědavosti. Právě vás prosím o trpělivost ve čtení následujícího příspěvku. Mějte na paměti, že má prezentace Gíty ponese praktické poselství, jak vnímat toto prastaré a vznešené učení ve světle dnešní doby s důrazem na mentální zdraví, tedy zejména na psychologické a sociální aspekty. Tyto souvislosti a analogie se plně projeví ve chvíli, kdy vstoupíme do první kapitoly a budou nás doprovázet po celou dobu našeho studia. Jelikož nechceme publikovat příspěvky příliš často, abyste měli dostatečný prostor danou část prostudovat a strávit, je zřejmé, že to je běh na dlouhou trať. Trpělivost a odhodlání je neoddělitelnou součástí této lekce, jakož i předpokladem pro udržení mentálního zdraví a stability v našich životech. Děkuji velmi za pochopení.

Šrímad Bhagavadgíta je védské písmo. Všechna védská písma se souhrnně nazývají Védy. Véda však neznamená písmo nýbrž poznání. Dalším vhodným synonymem pro slovo véda je české věda. Proto véda znamená znát neboli vědět. Sanskrtský kořen je vit, od toho se odvozují slova vid, véda a vidya. Další sanskrtské slovo pro poznání je jnána (čteme gjána) a vijnána (čteme vigjána), neboli vid-jnána. Jnána se chápe jako proces poznávání a Veda (vit, vidyá, vijnána) jako dosažené poznání neboli moudrost či realizace. Jinými slovy teoretické a praktické poznání. Dalšími důležitými českými ekvivalenty překladu pro védu je vzdělání a vědomost.

Véda je tedy pro člověka, který u ní bere útočiště, jak zdrojem, tak i energií a předmětem poznání. Proto takový člověk vnímá Védu jako svou Matku, z jejíhož lůna sám vzešel, a od které se vzdělává, učí a přijímá poznání. V průběhu tohoto vzdělávání, výchovy ji poznává a jakmile ji pozná dostatečně, pak skrze ni pozná a pochopí i svého otce. Z psychologického hlediska je dobré si povšimnout, jak silné propojení má matka se svým dítětem od prvopočátku jeho zrození. Víra, náklonnost a závislost jsou okamžitě a spontánně projeveny v srdci a vědomí novorozence. To je významný rozdíl od nás a našeho přístupu a vztahu k Védě. Naše přirozená víra a sympatie k Védě se zdá být překryta silnou vrstvou nevědomosti (avit, avidya, aveda) a díky této temnotě neznáme svou mámu, a tudíž ji ani nemůžeme věřit či milovat. A když neznáme mámu nikdy se ani nedozvíme o našem otci. Jsme jako ztracení sirotci bloudící v labyrintu času a prostoru (vesmír – samsara) neúspěšně hledající svůj pravý domov, útočiště a lásku.

Véda vysvětluje, že všeobecné poznání čehokoliv k člověku přichází z jednoho jediného zdroje, který je absolutní a axiomatický. Tento zdroj je v sanskrtu obecně označován slovem Brahman. Dalšími sanskrtskými ekvivalenty jsou Parambrahman, Bhagavan, Paramatman, Puruša, Mahápuruša, Vásudéva, Nárayána či Šiva. Z tohoto původního zdroje přichází poznání k člověku ve formě energie neboli vibrace, jinými slovy informace. Tato energie se rovněž nazývá cestou (márga) nebo spojením (jóga). Je to cesta mezi božským a lidským, která spojuje Boha s člověkem. Cesta je dvousměrná, a přestože pochází od Boha, je určena pro člověka. Cesta je vztah, vztah mezi lidskou bytostí a Bohem. Podle Véd je tento vztah věčný a neoddělitelný. Pokud má Véda pravdu, přirozeným závěrem musí být, že jsme věčnou součástí Boha. Jako lidé se však na planetě Zemi cítíme zranitelní a smrtelní. Další otázky na sebe nenechají dlouho čekat. Kdo tedy vlastně jsem a jaký je význam lidského života? Jaký je skutečný smysl a poslání mého zrození v lidském těle a co se bude dít po takzvané smrti mého lidského těla? To jsou velmi adekvátní, důležité a aktuální otázky, které si kladl zmatený a nešťastný Ardžuna na začátku a během celé Gíty. Je to Ardžuna, který se jménem všech lidí dokonale dotazoval Krišny a Krišna mu skrze svoji Bhagavadgítu dokonale odpověděl.

Energie a vibrace, skrze které se nám dostává poznání, je projevena dvojím způsobem. Vnitřním spontánním a vnějším racionálním. Vnitřní, spontánní neboli mystická cesta, která je přímým předáním poznání (osvícení) Boha člověku je v současnosti velmi, velmi vzácná a nazývá se Kripá siddhi. Dokonalost (siddhi), která byla člověku předána Boží milostí (kripa). Drtivé většině adeptů současnosti se dostává poznání nepřímo skrze vnější neboli racionální cestu. Taková cesta se v sanskrtu nazývá pramána, což je rovněž překládáno do češtiny jako důkaz nebo uskutečnění, realizace.

Způsob získávání poznání skrze pramána se dělí na deset hlavních kategorií:

  • aršá – poselství mudrců a světců,
  • upamána – srovnavací analýzou,
  • arthapatti – domněnkou hodnoty a následnou dedukcí,
  • abháva – vylučovací metodou – exklusivně,
  • sambhava – slučovací metodou – inklusivně,
  • aithiya – historickou zkušeností,
  • češtá – všeobecným individuálním úsilím,
  • pratyakša – přímým smyslovým vnímáním,
  • anumána – mentální spekulací a logikou,
  • šabda – skrze zjevenou zvukovou vibraci.

Těmito různými pramány – způsoby, člověk získává všeobecné poznání o bytostech, věcech, jevech, procesech tohoto světa jakož i poznaní, které svět přesahuje.

Naneštěstí máme jakožto lidé, čtyři hlavní vrozené nedokonalosti, které nás podmiňují a které nám znemožňují dosáhnout dokonalého poznání sami o sobě, bez vyšší pomoci. Tyto čtyři nedokonalosti jsou:

  • bhrama – sklon podléhat iluzi,
  • pramáda – dopouštět se chyb, být nepozorný,
  • vipralipsá – sklon podvádět,
  • karanápátava – naše smysly jsou nedokonalé.

Úplné a dokonalé poznání může logicky přijít ze zdroje, který je prostý těchto čtyř nedokonalostí. Z tohoto předpokladu vyplývá, že z výše uvedených deseti pramán je pouze jediná metoda dokonalá, a tou je šabda pramán – zjevené zvukové poznání. Toto poznání je přijímáno všemi ortodoxními filosofickými školami staré Indie jako poznání absolutní, a proto je nazýváno šabdabrahman. Dokonalý duchovní zvuk, dokonalé duchovní poznání. Šabda je zvukové poznání. Brahman je Absolutno, duchovno, dokonalost, úplnost. Šabda pramán neboli šabdabrahman je Véda, poznání, které se zjevilo samo z Absolutního zdroje, Absolutní vůlí a Absolutní formou duchovní zvukové vibrace.

Pokračování prezentace Védského poznání a způsobu jeho zjevení v lidské společnosti na planetě Zemi zase někdy příště. Děkuji za pozornost a trpělivost. S přáním krásných dnů přicházejícího jara, jakožto přáním síly, krásy a zdraví s přátelským pozdravem Pavan Kumar.

Share on facebook
Share on email

Ostatní články

Aktuální informace naleznete také na Facebooku ve skupině Tradiční Ayurveda: Klikněte zde →

Pro více informací nás kontaktujte na: