Úvod do Bhagavadgíty – 8. část

Účelem těchto duchovních posloupností je za prvé udržet původní védský zvuk nezměněn ve své božské integritě. Za druhé umožnit jeho úplnou realizaci (osvícení) připraveným a odhodlaným adeptům. A za třetí šířit a vzdělávat širokou veřejnost celého lidstva o pravdě a poselství tohoto božského zvuku a poznání v něm zjeveném.

Vždyť védské poznání v sobě nese účel, prostředek a cíl lidského života. Nese v sobě duchovní kulturu a vedení, jak má člověk naplnit podstatu svého zrození a bytí. Jak žít v tomto světě v souladu se zákony vesmíru, v souladu s přírodou a Boží vůlí. Jak žít šťastně, poctivě a pravdivě a tím se neustále rozvíjet a vzdělávat a takovým životem a praxí dosáhnout účelu svého zrození – dokonalosti svého bytí.

Védské poznání je určeno všem lidem ve vesmíru. Od počátku věků do současnosti prospívá celému lidstvu skrze své nositele čistého srdce, skrze duchovní mistry a jejich žáky. Je zřejmé, že ne každý žák dosáhuje dokonalosti a stane se mistrem, stejně jako každý mistr dosahujel různé úrovně dokonalosti. Všichni žáci upřímně studují a realizujíi védskou pravdu do míry své spirituální způsobilosti a Boží milosti. Všichni mistři a jejich žáci však podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, dle svých kvalifikací a schopností, předávají a šíří toto původní poznání různými způsoby dále mezi celý lid do široké populace.

Seberealizovaných mistrů a pokročilých žáků bylo a je málo, zatímco obyčejných lidí vždy bylo velmi mnoho. Díky milosti vědomých a osvícených světců však mohou i široké masy lidí jít po cestě seberealizace a pravdy. Od pradávna se takovým světcům říká v sanskrtu sādhu, nebo-li svatý (sat) člověk, který šíří věčnou svatou pravdu (satyaṁ).

Pavan Kumár